Naše vize

Ukázat rodičům, že onkologická diagnóza může znamenat i něco nového. Život nemocného dítěte a celé jeho rodiny se od základu změní a nastane nové období, s diagnózou, plné nejistoty, obav a bolesti, ale také plné nových hodnot, přátel a zážitků.

Naší vizí a cílem je dále podporovat rodiče onkologicky léčených dětí, zajistit kontakt s rodinami nově příchozích pacientů a těch, kteří už léčbou úspěšně prošli.

Vlastním příkladem bychom chtěli ukázat rodičům, že onkologická diagnóza neznamená vždy konec. Mnohdy jdeme pouze jinou životní cestou, klikatější a delší. Bohužel pro celou rodinu velmi bolestnou, ale ve většině případů se napojíme na naši původní životní pouť, i když poznamenaní náročnou zkouškou. Pozitivní přběhy našich dětí jsou důkazem toho, že na poli dětské onkologie se v současné době podaří vyléčit více než 80% všech případů dětí se zhoubnými nádory. Jistý podíl na příznivém průběhu léčby ma i psychická pohoda malých pacientů. Rodičům se snažíme dodávat psychickou podporu našimi dobrými zkušenostmi, díky ní se ocitaji v naději a víře v příznivý průběh léčby. Nevědomky tak dodávají svým dětem odvahu a sílu bojovat.

Naší snahou tak začala být především proměna sociálního prostředí – jednak změnou pojetí stávajících rolí (zejména role rodiče, dále dětského pacienta, ale i sestry a lékaře – ve vzájemném kontaktu). Stručně řečeno, začali jsme si uvědomovat, že chceme především podporovat pohyb směrem k ideálu, který se na Západě označuje termínem "family centred care" – péče zaměřená na celou rodinu.

Nemocné dítě má i svůj svět mimo nemocnici – svět, kde mnohé ztrácí i nalézá, svět, odkud do nemocnice přišlo a kam se chce vrátit. Ovšem těžce nemocné děti a děti dlouhodobě hospitalizované se vracejí změněny svou novou bolestnou zkušeností. Doba nemoci a hospitalizace není malou odbočkou na životní pouti, je její podstatnou součástí.

V neposlední řadě se snažíme pomáhat i těžce zasaženým rodinám dětí, které diagnóze zhoubného nádoru podlehly.

Často je v rukou nás dospělých, aby se nemocné děti necítily se svou novou zkušeností mezi ostatními jako malí cizinci.